V jednom ze svých příspěvků jsem se zmiňovala o bohatém kulturním a spolkovém životě v naší obci na přelomu 19. a 20. století (viz výstava Spolkový život v Kosově). Pro mnohé z nás možná bude překvapením i to, že v naší obci bývala četnická stanice. Nacházela se v domě č. p. 28. Dnes tato budova již nestojí, na jeho místě najdete nový rodinný dům.
Počátky četnictva spadají až do dob Rakouského císařství.
Četnictvo a c. k. četnictvo byl vojensky organizovaný sbor určený k udržování veřejného pořádku a bezpečnosti, který působil v letech 1815 – 1867 v Rakouském císařství a v letech 1867 – 1918 v Rakousko-Uhersku. C. k. četnictvo vzniklo císařským nařízením z 8. června 1849. Do jeho čela byl postaven generální inspektor Jan Kempen z Fichtenstammu.
Četnictvo první Československé republiky bylo vojensky organizovaným bezpečnostním sborem, který podle platných zákonných předpisů a podle nařízení příslušných státních orgánů udržoval veřejný pořádek a bezpečnost na celém území ČSR (s působností mimo obvody měst, kde vykonávala pořádkovou službu městská a státní policie).
Četnictvo řídil Úřad generálního velitelství četnictva, správně spadalo pod ministerstvo vnitra. Jeho postavení bylo upraveno zákonem č. 299/1920 Sb. z. a n. novelizovaným roku 1928. V každém sídle zemského úřadu působila zemská četnická velitelství.
Pod tato velitelství spadala okresní četnická velitelství, kterým podléhalo vždy několik četnických stanic. Stanice byly nejnižším článkem v organizaci čs. četnictva a zahrnovaly zpravidla katastry 4 – 5 obcí. Zde vykonávaly četnické hlídky pravidelnou pochůzkovou činnost, která byla společně s dokonalou znalostí místních poměrů zárukou zachování bezpečnosti na území obvodu. Na jednotlivých stanicích byla vedena evidence hledaných osob z obvodu stanice a rovněž evidence rejstříku trestů všech osob narozených v dotyčném obvodu.
Veškeré objasňování zločinů, zadržování pachatelů a pátrání po odcizených věcech bylo v kompetenci místních četnických stanic. Pro usnadnění vyšetřování těžších zločinů a komplikovanějších kriminálních případů bylo v lednu 1928 zřízeno 40 specializovaných pátracích stanic, v rámci kterých působili odborníci z různých oborů kriminalistiky. Rozvoj motorizace si vynutil od roku 1935 zřizování četnických silničních kontrolních stanic. Od roku 1935 také fungovaly četnické letecké hlídky, jejichž zřízení bylo iniciováno špionážními přelety čs. hranic německými a maďarskými letadly, kterých po roce 1933 stále přibývalo.
Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se četnictvo stalo součástí okupační správy. Až na nemnoho kariéristických jedinců se příslušníci čs. četnictva zapojili buď do odboje, nebo vykonávali službu formou pasivní rezistence. V květnu 1945 se stali velmi významnou složkou květnového povstání. Po osvobození se četnictvo transformovalo do Sboru národní bezpečnosti, ve kterém měla stále větší vliv KSČ, která tento sbor do roku 1948 zcela ovládla.
Četnická stanice v Kosově byla založena 31. května 1920 na č. p. 28, před tím však měla sídlo v Hoštejně na č. 54.
V Pamětní knize četnické stanice jsou uvedena tato jména důstojníků, velitelů četnického oddělení v Olomouci: Barák Rudolf, nadpor. Korejzl Vilém, kapitán Sluka Josef, štábní kapitán Zacha Karel, pplk. Pracný Josef, major Barubera Jindřich.
Na četnické stanici v Hoštejně sloužili od r. 1918 Vaněk Václav, Pancíř Josef, Deimer Ferdinand. V Kosově od r. 1920 působili: Mendel Jan (strážmistr), Dvorschak Josef (vrchní strážmistr), Kulíšek Florian, Podsedník Albín, Havlíček Alois (četník na zkoušku), Paveletz Antonín, Schmidt Bohdan, Trbušek Antonín, Ciglín Alois a Neumann Vladimír.
Četníci z této stanice vykonávali obhlídky v přilehlých obcích – v Hněvkově, Hoštejně, Dolní Hynčině, Hynčicích a v Pivoníně. Posádka bývala tříčlenná, jeden velitel a dva strážmistři. Prvním velitelem byl p. Sedmera (patrně z Jedlí) a posledním p. Janíček z Rovenska.
V 5. oddílu Pamětní knihy „Důležité události“ bylo zaznamenáno hodnocení celostátní situace z bezpečnostního hlediska (např. volby, stávky, atentát na Dr. Aloise Rašína aj.). Ale dočteme se i o různých zajímavých událostech nejen v Kosově, ale i ve výše jmenovaných obcích.
Tak v prosinci 1920 četníci sledovali, jaké byly reakce obyvatelstva v Kosově na stávku v Brně, v uhelných dolech na Rosicku a Oslavanech. Nakonec konstatovali: „…klid nebyl nikde narušen…“.
V roce 1923 došlo k velkému poničení úrody následkem krupobití nejen v Kosově, ale i v blízkém okolí. V tom samém roce došlo k požáru na půdě obecního domu v Kosově, četníci odhalili pachatele krádeže u domkaře Josefa Krňávka v Pivoníně a sledovali průběh oslav 28. října.
V roce 1924 byla zaznamenána nehoda rychlovlaku u Hněvkova, požár v Pivoníně, odhalení pomníku padlým vojákům v Hynčinském Dvoře a oslavy 28. října (oslavy organizovala Národní jednota a Sokol v Kosově).
V roce 1925 proběhly v hostinci Františka Hýbla v Kosově oslavy 75. narozenin T. G. Masaryka. V programu vystoupili žáci místní školy a členové Sokola. Slavnostní řeč pronesl nadučitel Bedřich Jeništa z Kosova, Fiedler a J. Skalický z Hoštejna.
V roce 1926 se Emilu Steidlovi podařilo zavést elektrické osvětlení i na četnickou stanici.
Oslavy 10. výročí bitvy u Zborova proběhly r. 1927.
Zima na přelomu let 1928/1929 byla velmi krutá, teploty dosahovaly až -40℃, napadlo 150 cm sněhu. Četníci měli předepsané kratší obchůzky, a ty mohli vykonávat pouze na lyžích.
V roce 1929 kosovští četníci vyšetřovali loupežnou vraždu u Drozdova. Byli také přítomni slavnostnímu zahájení osobní a nákladní dopravy na novém nádraží v Hoštejně.
80. narozeniny prezidenta T. G. Masaryka si v roce 1930 připomněli obyvatelé v Hněvkově, v Dolní Hynčině, Hynčinově i v Kosově. V Kosově se konal lampionový průvod za účasti sboru dobrovolných hasičů, obecního zastupitelstva, školní mládeže a obecenstva. V Hoštejně a Pivoníně spolek Národní jednota pořádala divadelní představení a předvádění světelných obrazů (promítání). Ve stejném roce projížděl přes hoštejnskou stanici zvláštní vlak z Těšína do Prahy s prezidentem T. G. Masarykem. Na nádraží byli přítomni starostové všech okolních obcí, dobrovolné hasičské sbory, spolky Národní jednota a Sokol z Kosova, Hoštejna a školní mládež. Pořádek by udržován místním velitelem stanice se dvěma četníky a deset četníků obcházelo železniční trať.
Zápis z 11. července 1930 obsahuje podrobný popis pokusu vraždy na četníkovi. Strážmistr Albín Podsedník na Drozdovské pile zadržel dva lupiče, při akci byl těžce raněn.
Poslední zápis je z 1. ledna 1938 a ten obsahuje zprávu o úmrtí T. G. Masaryka. Rovněž poslední zmínka o četnické stanici v Rejstříku najatých pozemků a bytů je z r. 1938. Po odtržení Sudet si Němci ustavili svoje četnictvo. Jeden četník býval v Hoštejně, pod který spadal Kosov. Toto zřízení zůstalo dočasně i po osvobození.
Fotografie zachycuje výměnu k rychtě. Od 15. května 1920 v ní byla v 1. poschodí zřízena četnická stanice (za pronájem četníci platili 1200 Kč ročně). Kromě stanice v ní byly také byty, které byly pronajímány buď četníkům (Albín Podsedník, František Janíček, Jan Tyll), nebo kosovským učitelům (od r. 1914 jsou zmiňováni: Jan Sluka, Marie Brzobohatá, Alžběta Brzobohatá, slečna Víznerová, slečna Ptáčková). V roce 1918 zde byli ubytováni vojáci během rekvizice. V 60. letech 20. století zde bývala mateřská škola.
Na četnické stanici v Kosově působil také strážmistr Vladimír Neumann. Přikládám jeho životopis, jehož autorem je amatérský badatel Jiří Vaněček, který se věnuje osudům prvorepublikových četníků na Olomoucku. Děkuji za laskavé svolení k publikování textu na našich stránkách.
PDF s životopisem – strážmistr Vladimír Neumann
Zdroje:
//cs.wikipedia.org/wiki/Československé_četnictvo
Rejstřík najatých pozemků a bytů (Emil Steidl st.)
Soukromý fotoarchiv, Marie Hamplová
Vzpomínky pamětníků