Oheň provází lidstvo odpradávna. Člověk se učil oheň využívat ve svůj prospěch, ale často s ním musel i bojovat, to když se změnil v požár a začal ničit nejen výsledky lidské práce, ale i životy.
Údajně nejstarší primitivní stříkačka k hašení ohně byla vynalezena ve starověkém Egyptě. První „hasičský sbor“ složený z asi 500 otroků vznikl ve starověkém Římě.
Ve středověku bylo nebezpečí požáru ve městech i na vesnicích velmi vysoké. Ve staveních se často používal otevřený oheň k vaření i vytápění, střechy byly kryté došky, šindelem nebo jiným hořlavým materiálem, uličky středověkých měst byly úzké, domy na sobě natěsnány, stavení ve vsích byla plná sena. Oheň se tak při požáru šířil velice rychle. Byla proto vydávána různá nařízení, jak požárům předcházet a jak se v případě požáru chovat. Hašení požáru bylo obvykle záležitostí všech obyvatel města. Lidé se k hašení požáru museli dostavit se džberem na vodu, hákem na strhávání střech nebo žebříkem. Pokud někdo toto nařízení nerespektoval, byl pokutován. Protipožární náčiní bylo obvykle uloženo v obecních prostorách, v obytných domech a obzvláště pak v obydlích řemeslníků, kteří pracovali s ohněm, např. v kovárnách.
V 18. st. se objevuje modernější hasicí technika – dřevěné, měděné a mosazné stříkačky a kožené hadice. Změny v požární ochraně zavedla císařovna Marie Terezie a její syn Josef II. vydáváním různých patentů. R. 1751 byl vydán patent „Řád k hašení ohně pro města zemská, městečka a dědiny markrabství moravského“.
S rozvojem průmyslu a měst vyvstala potřeba organizovaných hasičů. První profesionální hasičský sbor v českých zemích vznikl r. 1853 v Praze.
Ale důležitou roli měly i sbory dobrovolných hasičů, protože moderní hasicí technika vyžadovala odborně vyškolenou obsluhu. Tyto jednotky vznikaly v menších městech a obcích, které si nemohly dovolit profesionální hasiče. Dobrovolní hasiči placeni nebyli, ale jejich činnost byla dotována obcemi a finanční prostředky navyšovali pořádáním různých kulturních akcí.
První sbor dobrovolných hasičů na území Rakouského císařství byl Sbor dobrovolných hasičů v Zákupech, který vznikl r. 1850 a byl složen převážně z občanů německé národnosti. První ryze český sbor dobrovolných hasičů vznikl ve Velvarech na přelomu let 1863 a 1864.
I naše obec musela dodržovat protipožární opatření. V inventárním seznamu obce z r. 1849 jsou vyjmenovány tyto pomůcky k hašení: 6 ohnivých stříkačů, 2 ohnivé koše, 2 ohnivé háky, 2 žebříky a 1 věrtel. Inventář z roku 1865 zase uvádí: obecní kočár, hasicí nářadí a buben pro obec. Hasicí nářadí bylo uloženo v kovárně.
Sbor dobrovolných hasičů v Kosově byl založen r. 1900.
Předsedou sboru byl Jan Soják, rolník z č. 40, velitelem se stal Jan Vaňourek z čísla 21 a jednatelem byl učitel František Vlček. V roce svého založení sbor zakoupil dvouproudovou stříkačku od firmy Smékal v Čechách u Prostějova.
V minulosti v Kosově poměrně často hořelo. A protože vody v obci byl vždy nedostatek, u každého většího statku byl rybníček, který v případě požáru sloužil jako vodní nádrž. Kronikář obce Kosova zmiňuje například požár z roku 1906, který vypukl v domku č. 27, ten patřil Isidoru Bezděkovi. V tom samém roce 24. prosince vypukl požár v domku čís. 11. Díky pomoci sousedů se požár nerozšířil na sousední domky. R. 1912 vyhořelo stavení čís. 63 (tento domek býval až do r. 1855 školou).7. ledna 1913 vyhořelo selské stavení č. 2, uvolněné místo koupil Emil Steidl a č. 2 bylo přeneseno na nový dům, který patřil k rychtě.
Roku 1928 na sv. Floriána vypukl požár v domě č. 26 a od něj chytilo dalších 9 čísel. Likvidace požáru se zúčastnily i sbory z Hoštejna, Drozdova, Pivonína, Hněvkova, Zábřeha a Lanškrouna. Přes tuto pomoc však velký požár zcela zničil několik domů. Lidé tak přišli o svůj skromný majetek. V této zoufalé situaci jim pomohli tateničtí Němci, kteří uspořádali finanční sbírku. Svoji pomoc nabídl i kosovský rodák František Steidl, který v Olomouci zorganizoval finanční sbírku a do Kosova zaslal částku 1680 korun a několik desítek metrů látky pro ženy a děti na košile, kalhoty a zástěry.
V následujících letech vypuklo ještě několik požárů, při kterých některé domy shořely už podruhé nebo dokonce potřetí, přesto byly znovu vystavěny. Některé však definitivně zanikly.
Roku 1948 hrozil po vystoupení několika členů zánik hasičského sboru. Poté, co MNV provedl nábor nových členů, činnost byla zachována a hasiči dokonce uspořádali v období masopustu svůj obvyklý ples.
V následujících desetiletích se hasiči účastnili nejen členských schůzí a cvičení, podíleli se i na pořádání různých společenských akcí v obci, ale aktivně zasahovali i při různých katastrofách. Mnozí z nás si jistě pamatují zásah kosovských hasičů při požáru Hýblovy hospody v roce 1978, likvidaci požáru lesa nad nádrží Nemilka, či vyprošťovací práce při povodni v roce 1997.
V současné době družstvo hasičů kromě cvičení a účasti na různých soutěžích vykonává pro obec různé brigádnické práce a spolu s obcí se podílí na kulturním životě obce.
Nezbývá než popřát hasičům k jejich významnému jubileu spoustu nadšených a obětavých členů a příznivců a mnoho úspěchů v jejich záslužné činnosti.