V letošním roce si naše obec připomíná několik významných výročí. Nejvýznamnějším z nich je 150. výročí dostavby a vysvěcení místní kaple.
150. výročí vysvěcení kaple
Kaple sv. Jana Nepomuckého byla postavena až ve 2. polovině 19. století, v letech 1868 – 1871. Do té doby se obyvatelé Kosova scházeli k náboženským obřadům na návsi, kde stávala dřevěná zvonice a kamenný kříž (postavený roku 1789), to bylo v letním období a když bylo příznivé počasí. V zimě se lidé scházeli k pobožnostem na rychtě, nebo později v obydlích starostů. A to byl důvod, proč se 16 kosovských občanů po společné poradě roku 1868 rozhodlo pro stavbu kaple (jména těchto občanů se kronikáři V. Vaňourkovi nepodařilo zjistit). Pozemek ke stavbě kaple daroval Ignác Vaňourek, majitel rolnické usedlosti č. 38, hostince č. 8 a také obecní radní. Starostou toho času byl Jan Bezděk z č. 20.
Po dostavbě kaple se začalo jednat o zasvěcení. A tehdy došlo ke sporu mezi Ignácem Vaňourkem – ten byl pro Pannu Marii a mezi Janem Bezděkem – ten zase navrhoval Jana Nepomuckého. To Ignáce Vaňourka rozčílilo tak, že starostovi řekl, ať si toho černýho chlapa postaví „Na Hora“ (což byla pole patřící ke gruntu č. 20). Toho roku se Ignáci Vaňourkovi v rybníčku na návsi utopila devítiletá dcerka. Lid si to tehdy vykládal jako trest od Boha za to, že se tak nepěkně vyjádřil o Sv. Janu. Nakonec mezi oběma rozvaděnými došlo ke smíru. Kaple byla zasvěcena Sv. Janu Nepomuckému. Na hlavním oltářním obraze byl v dolní polovině vymalován klečící Jan Nepomucký a v horní polovině Panna Marie (tu prosazoval Ignác Vaňourek).
Věž kostela byla osazena dvěma zvony. Velký zvon daroval Jan Vaňourek, výměnkář na č. 21. Na tomto zvonu je zaznamenáno jeho věnování. Druhý zvon byl přebrán ze stávající zvonice, která po vybudování kaple zanikla. Kříž, který stával u zvonice, byl přemístěn roku 1906 ke kapli, na místo kříže dřevěného. Arcibiskup Bedřich Fürstenberk povolil konat šest mší ročně.
R. 1912 byla kaple znovu vymalována p. Janem Sommerem ze Zábřeha.
V době Velké války zakázal starosta obce Jan Vaňourek zvonění velkým zvonem a tento zvon rekvírovací komisi zapřel. Takže ačkoliv v ostatních vesnicích o svoje zvony přišli, v Kosově byl uchován a 28. října roku 1918 v době vyhlášení samostatnosti se mohl rozezvučet a jeho hlas se nesl do širokého okolí.
Oltář a kazatelnu darovali kosovské kapli hoštejnští farníci. Roku 1890 byly zakoupeny věžní hodiny od Jana Kadlece, hodináře z Hrabové. O tyto hodiny pečoval Jan Kislink, avšak po jeho smrti dlouhou dobu se o ně nikdo nestaral, takže šly nesprávně nebo dokonce stály. Až v roce 1985 byly odstraněny a nahrazeny hodinami elektrickými.
Kaple byla od svého počátku přifařena k Zábřehu. Ale v roce 1937 došlo k „odfaření “ od zábřežské farnosti a přifaření k hoštejnské farnosti. Jak tehdy tento slavnostní akt probíhal? Z Kosova se vydal průvod farníků s korouhvemi v čele se zábřežským farářem páterem Kolářem do Hoštejna. Průvod občanů z Hoštejna se pod vedením pátera Churého zase vydal směrem ke Kosovu. Oba průvody se setkaly na hranicích obou obcí. Po proslovu starosty obce Kosov Karla Bezděka odevzdal zábřežský farář své farníky k rukám faráře hoštejnského. Poté se oba průvody odebraly do kostela v Hoštejně, kde páter Churý přivítal nové farníky a seznámil je s dějinami hoštejnské fary. Potom následovala pobožnost a svaté požehnání a tím byl obřad přifaření ukončen.
V současné době kaple patří do farnosti Tatenice a je zařazena do seznamu 111 historických staveb na území děkanátu Zábřeh.
Dalším významným výročím je 70 let od zavedení autobusové linky Zábřeh – Křižanov.
70. výročí autobusové linky Zábřeh – Křižanov
První autobusové linky v Evropě začaly jezdit po roce 1905. Za první autobusovou linku v českých zemích je považována doprava, kterou v roce 1907 provozoval soukromník z Frýdlantu nad Ostravicí do Horní Čeladné. Další autobusové linky spojovaly různá významná lázeňská města, Prahu s okolními městy nebo významná průmyslová centra s okolními obcemi. Většinou se jednalo o soukromé linky.
Československá státní automobilová doprava v Československu prošla velmi dlouhou vývojovou cestou. Rovněž počátky národního podniku Československá státní automobilová doprava Olomouc, dopravní podnik 1110 Zábřeh na Moravě byly složité. Hromadná přeprava osob začala na Zábřežsku fungovat po osvobození v roce 1945, avšak v tomto období tato doprava trpěla velkou neorganizovaností a zastaralým vozovým parkem. Cestující byli někdy přepravováni i zastaralými nákladními automobily, které byly častokrát v nevyhovujícím technickém stavu. V zábřežské provozovně byly využívány tyto typy autobusů: Csepel, Ikarus, Škoda 706 R, RS a RO.
Do Kosova autobusy začaly jezdit až v roce 1951, kdy byla zahájena doprava na lince 11307 Zábřeh – Kosov – Hoštejn – Křižanov. Ve stejném roce Místní národní výbor v Kosově podpořil žádost pracujících občanů Kosova, Křižanova, Dolní Hynčiny a Hoštejna, která byla podána na správu Československých státních autobusových drah. V ní dělníci požadovali povolení autobusové linky Křižanov – Zábřeh přes Kosov, poněvadž docházka dělníků do jejich pracovišť v Zábřehu byla v zimě velice obtížná. Žádosti bylo vyhověno, a tak byla roku 1951 zahájena autobusová přeprava dělníků, žáků a občanů z výše uvedených obcí na trase Křižanov – Zábřeh a zpět dvakrát denně. Kromě toho dopravoval tentýž autobus část dělníků a žáků k rannímu vlaku do Hoštejna (vlak odjížděl o 5. hodině). Do Zábřeha autobus odjížděl po 7. hodině ráno a odpoledne po 14. hodině, ze Zábřeha do Kosova dojížděl před 13. hodinou a po 16. hodině.
Autobusové spojení bylo pro kosovské obyvatele určitě převratnou událostí. Do té doby museli dělníci chodit do zábřežských továren v zimě v létě pěšky, pokud nevlastnili kolo. Ale kolo bylo pro mnohé tehdy nákladnou záležitosti. Stejně na tom byli i žáčci, kteří chodili pěšky za každého počasí do škol v Zábřehu, Hoštejně nebo až do Tatenice. Před zavedením autobusové dopravy mohli kosovští využívat vlakového spojení, ale v tomto případě museli dojít pěšky na hoštejnské nádraží.
Připomeňme si i další výročí:
95. výročí elektrifikace obce
Roku 1925 podala obec Kosov návrh na vybudování elektrické sítě. Přes nepřátelský postoj části obyvatelstva se nakonec podařilo stavbu sítě započít díky pánům Janu Vaňourkovi a Janu Sojákovi. „Jednání toto vyvolalo v obci velkou bouři a hádání s obecenstvem v hostinci číslo 8. Strana, která stavbu tohoto užitečného podniku prosazovala, měla ustoupit a ke stavbě sítě dojít nemělo, měla se vzdát.“ (Kronika obce Kosov) K započetí a dokončení zbudování sítě došlo za starostování Emila Steidla. Bývalý starosta Jan Soják mezi tím prodal svoji usedlost a přestěhoval se do Rájce.
85. výročí zbudování pomníku padlým
V roce 1936 vyzval starosta obce Karel Bezděk všechny kosovské spolky a mecenáše ke zhotovení památníku kosovským občanům padlým v 1. světové válce. Pomník byl zbudován za 2.200 Kč a při jeho slavnostním odhalení promluvil zemský poslanec p. Bálek. Pomník stál původně před hřbitovem v místě, kde dnes stojí kamenný kříž. Roku 1967 byl přemístěn před kapli. Později na něj byla doplněna i jména občanů, kteří zahynuli během 2. světové války.
Připomeňme si, že do První světové války postupně narukovalo 52 mužů z Kosova. Na různých bojištích Velké války jich padlo a domů se nevrátilo dvacet.
85. výročí založení kroniky obce Kosov
Kronika naší obce byla založena až v roce 1936, přestože zákon o obecních kronikách nařizoval vedení kronik již od roku 1920.
Jeden z kronikářů, Emil Steidl, ve svém úvodním slovu (1971) píše o poslání kroniky: „Kronika má býti věrným obrazem skutečných událostí a poměrů místních i celkových. Má býti také živá, to je často čtena a porovnávána doba minulá a dnešní. Kromě cenného ponaučení, pomáhá to i ke kulturně výchovné činnosti. Zavedeme proto několikrát v roce příležitostné besedy nad kronikou a občas i místní výstavku s kronikou.“
Další podrobnosti viz článek 100 let zákona o kronikách: http://kosovskarychta.cz/100-let-zakona-o-kronikach/
50. výročí kolaudace obecního vodovodu
Roku 1968 byla zahájena příprava na stavbu obecního vodovodu a kanalizace. Realizovaly se projekty, byl proveden výkop sond na Vaňourkových loučkách, byl zakoupen materiál. O rok později vodovod využívalo 59 domácností a Jednotné zemědělské družstvo. V roce 1971 bylo dokončeno budování obecního vodovodu, došlo k jeho rozšíření od Bazaronu až ke hřbitovu, občané si budovali přípojky. Byl také zachycen hloubkový pramen Na Horách, který měl sloužit k zajištění pitné vody.
Do té doby doprava vody do domácností byla poněkud zdlouhavá a namáhavá. Pro vodu se chodilo na dvůr k pumpě, později lidé využívali vlastní vodovod sestávající ze studny a Darlingu (tehdejší značka domácí vodárny, kterou vyráběla Sigma Olomouc), případně Nautily.
Studna na statku, ze které byla voda čerpána a rozváděna pomocí Darlingu do domácnosti i do chlévů.
Zdroje:
Pamětní kniha obce Kosov
Ing. St. Gabriel: Dopravní závod ČSAD. Vlastivědný sborník Zábřeh v minulosti a přítomnosti. 1. díl, 1959.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Autobusov%C3%A1_doprava_v_%C4%8Cesku
Vzpomínky pamětníků