Kosovská rychta je jednou z dominant v obci Kosov. Nachází se po levé straně silnice vedoucíze Zábřeha do Lanškrouna. Byla postavena ve 30. letech 19. století v klasicistním stylu a dodnes jsou zde zachovány původní dispozice selského stavení. Jedná se o rozlehlou budovu se sedlovou a valbo-vou střechou a s hambálkovými, ručně tesanými krovy. Střecha byla původně pokryta šindelem. V této zemědělské usedlosti jsou zachovány obytné místnosti, chlévy, stodola a ostatní hospodářské zázemí. Stěny jsou vyzděny na hliněnou maltu z cihel, které byly vyráběny ručně a byly páleny poblíž vlastní stavby. Tloušťka zdí dosahuje až 90 cm.
V interiéru stojí za zmínku velká světnice s původním dřevěným stropem (v 19. století se zde čepo-valo pivo a tančilo), Dorotina komora s malovaným stropem, rozlehlá síň a chlévy s tzv. českou klen-bou. V obytné části je zbudováno také malé podsklepení pro ukládání potravin. Sklep na skladování a chlazení mléka byl vyhlouben ve svahu protější zahrady přes silnici, dnes již neexistuje.
Do rychty se vchází kamenným portálem s medailonkem v horní části, ve kterém je vytesáno číslo popisné „1“, jméno Ignatz Steidel a letopočet 1834. Okna ve vikýři nad portálem jsou kryta žaluzio-vými okenicemi a vikýř je zakončen trojúhelníkovým štítem s tzv. Božím okem a letopočtem 1838 psaným římskými číslicemi. V obytné části jsou do špalet zasazena dvojitá okna, některá jsou zdobená ozdobnými kovovými mříženi, pod okny jsou pískovcové římsy.
Prvním písemně doloženým rychtářem v Kosově byl Václav Vaniorek (1618), dále následovali Jakub Vaniorek, Michal Kovář, Pavel Urban a Pavel Brauner. Od něj rychtu koupil r. 1666 Hans Steidl z Tatenice za 600 moravských tolarů. Od tohoto roku drží rod Steidlů rychtu až do dnešního dne (s výjim-kou let 1997 – 2010). Současnou budovu rychty dal postavit rychtář Ignatz Steidel.
Rychtář býval nejvýznamnější osobou ve vsi, zastupoval vrchnost. Pro obyvatele obce býval nejniž-ší soudní instancí, dohlížel na pořádek a bezpečnost, zodpovídal za dodržování robotních povinností, vybíral poplatky a naturální dávky. Rychtářův statek býval svobodný. Úřad rychtáře býval zpočátku dědičný, později však vrchnost jmenovala rychtáře na časově omezenou dobu. Změnou bylo zřízení zákupní rychty v r. 1597, kdy si rychtáři zakupovali úřad pro své potomky.
V kronice obce Kosova se píše: „Rychtář robotu konati nemusí, ale má tyto povinnosti: všechny knížecí činže vybírati, poddané k robotě určovati, k osevu, ke žním u dvora a ovčárny, dřeva plavení u Jiských rybníků bezplatně pak dle potřeby jest přítomen býti.“
Rychta fungovala jako zemědělský statek až do roku 1995. V hospodářské časti jsou dochovány některé zemědělské stroje, které sloužily k obhospodařování půdy koňským potahem, funkční mlátič-ka obilí a v přípravně krmiva jsou stroje poháněné přes transmisi.
V červnu 1894 na kosovské rychtě pobývala spisovatelka Růžena Svobodová. Do Kosova přijela na doporučení svého přítele, pražského nakladatele a redaktora, Josefa Pecla. Svoje dojmy postupně zpracovala a uveřejnila ve významném pražském časopisu Rozhledy. V roce 1898 je pak pod názvem V odlehlé dědině (Deníkové skizzy z moravské vesnice) vydala jako knížku. Roku 2014 byla na rychtě ke 120. výročí jejího po bytu odhalena pamětní deska. Uvnitř budovy se nachází miniexpozice věno-vaná životu a dílu Růženy Svobodové.