- října na samém konci Velké války vznikla samostatná Československá republika. V dopoledních hodinách si Pražané přečetli na vývěsních tabulích žádost o příměří, kterou zaslal rakouský ministr zahraničí americkému prezidentu Wilsonovi. Jásající lidé si ji vyložili jako kapitulaci Rakouska-Uherska. Začali oslavovat konec války i nový samostatný stát. V odpoledních hodinách byl tento stát slavnostně vyhlášen za doprovodu kapel na Václavském náměstí. Připomeňme si úlohu politiků Antonína Švehly, Františka Soukupa, Aloise Rašína, Jiřího Stříbrného a Vavro Šrobára, kteří byli později označeni jako „muži 28. října“. Ti, jako zástupci Národního výboru, okamžitě zahájili jednání s rakouskou vládou, aby převzali moc do svých rukou. Vznik samostatného československého státu nebyl pouze dílem tohoto okamžiku, ale předcházela jemu dlouhodobá práce českých a slovenských politiků, kteří postupně v zahraničí prosazovali plán na vznik samostatného Československa. Mezi ně patřili především T. G. Masaryk, Milan Rastislav Štefánik a Edvard Beneš. V českých zemích to byla tajná organizace „Maffie“, jejíž členové poskytovali důležité informace Masarykovi a představitelům Dohody a které měly přispět k porážce Ústředních mocností. Jmenujme např. Karla Kramáře a Aloise Rašína.
Většina Čechů se zapojila do bojů první světové války v uniformách rakousko-uherské armády. Mnozí z nich však nechtěli bojovat proti slovanským zemím. Někteří z nich raději dobrovolně přebíhali do zajetí a v průběhu války vstupovali do československých legií, které vznikaly v Rusku, Francii a Itálii.
Ani naší obci se nevyhnuly útrapy tohoto ničivého válečného konfliktu. Do války postupně narukovalo 52 mužů. Když r. 1915 rukovalo do války 17 záložníků, vyprovázela je tehdy na nádraží do Hoštejna téměř celá vesnice. Bylo to v neděli v čase pilných žní, na které tehdy nikdo ani nevzpomněl. Z korespondence kosovských vojáků, kteří se účastnili bojů na různých frontách, nebo přeběhli k nepříteli a bojovali v československých legiích, zaznívá stesk po domově, po rodině, po jejich nejbližších a je patrná touha vrátit se co nejdříve zpět domů. Ne všem se jejich sen splnil. Z těch, kdo museli opustit svoje rodiny, jich 20 padlo na různých bojištích Velké války.
Ve vesnici se rekvírovalo, co se dalo, nastal hlad a nedostatek. Tehdejšímu starostovi obce Vaňourkovi se podařilo zapřít, a tak zachránit jeden zvon na kapli. A ten byl prý široko daleko jediný, který vyzváněl v 28.října roku 1918 na počest ukončení války a vyhlášení samostatné Československé republiky.
Kosovský kronikář zaznamenal:
„Byla radost veliká!! Zástupy lidu s hudbou a zpěvem hrnuly se k Zábřehu. V kapli zvoník Bureš zvonil po dvě hodiny z radosti, v okolních obcích museli zvon odevzdat – jen Kosov měl své zvony a tak zvon, který byl kapli kdysi daroval Jan Vaňourek, výměník z čísla 21 – zvučel svým hlasem do okolí.“
Je u nás pěkným zvykem sázet na paměť důležitých událostí stromy. V případě významných výročí naší republiky se jedná zpravidla o náš národní strom – lípu. Lípy republiky jsou živými památníky a zároveň jedinečným symbolem připomínajícím naše národní dějiny. Obecní úřad v Kosově se rozhodl na oslavu vzniku naší republiky, ale také na památku obětem Velké války, vysázet u místního hřbitova lipové stromořadí. Nechť nám i budoucím generacím tento počin připomíná nejen dnešní den, ale i události dávno minulé, které přispěly k naší národní svobodě a demokracii.
Vojenské korespondenční lístky odesílané Josefem Řehákem z východní fronty.
(Za laskavé zapůjčení děkuji paní Petře Přibáňové)
Fotografie z oslavy
