Kosov před 100 lety

Přenesme se o sto let nazpět a podívejme se, jak žili naši předci v té době, jaké problémy museli řešit.

„Roku 1921 nastalo dlouhotrvající sucho, tak kruté, že vše uschlo. Nebylo čím krmit. Otavy se vůbec nesekly, pouze na některých místech a pouze srpem se dalo něco vyžít. Cena dobytka poklesla, maso, které se sekalo za 3 Kč, kleslo nyní na 1,20 Kč.

Na statku č. 21 na začátku toho roku stálo 20 kusů skotu, po půl roce museli snížit na 8 kusů. Dobytek se honil na pastvu na louky za Hoštejnem, ale ani tam se nenapásl. Hospodáři žádali o odpis daní, ale ten příliš nepomohl, žádali také o příděl osiva, ale ani to nedostali.

Pršet začalo až v měsíci září a vláhy bylo tolik, že se zazelenaly uschlé louky, pokud se sklidilo nějaké obilí, bylo vhodné pouze ke krmení. Brambory a řepa se sklidily včas a úroda byla docela dobrá. Potom se začalo shánět stelivo, kterého byl nedostatek“.

(Do Pamětní knihy obce Kosov zapsal Jan Vaňourek)

 

Kosov před 50 lety

Poněkud více informací máme v kronice na rok 1971. Sledujme život našich předků s odstupem půlstoletí.

Roku 1971 se zapisování do obecní kroniky ujal Emil Steidl z č. p. 1., ve svém úvodním slovu píše o nutnosti vést řádně evidovanou fotodokumentaci a přílohy ke kronice i jejich soupis.

Za negativum té doby kronikář považuje velký úbytek obyvatel na vesnici, stěhování se mladých lidí za snadnějším způsobem obživy do měst. Funkci předsedy místního národního výboru v té době vykonával František Janů z Hoštejna, kterého kronikář hodnotil velmi kladně, jako schopného funkcionáře, který si dokázal získat na svoji stranu většinu obyvatel a za jehož působení se v Kosově hodně budovalo a hodně se toho změnilo.

V tomto roce bylo dokončeno budování obecního vodovodu, došlo k jeho rozšíření od Bazaronu až ke hřbitovu, občané si budovali přípojky. Byl také zachycen hloubkový pramen na Horách, který měl sloužit k zajištění pitné vody.

Pokračovalo se v rozšiřování drobné provozovny MNV, bylo zakoupeno nákladní auto, začaly se stavět garáže, dílna a jedna bytová jednotka. V budově školy bylo nainstalováno ústřední topení, upraveno schodiště a vymalováno. V mateřské školce, která tehdy byla na č. 28, bylo pořízeno lino do všech místností, na zahradě byla postavena dřevěná besídka. Byla také schválena stavba kulturního domu na pozemku, kterému se říkalo Křížkov.

Základní devítiletá škola byla tehdy jednotřídní pro čtyři ročníky, ředitelkou byla paní Eva Hýblová. Do školy tehdy chodilo 19 žáků. Během školního roku proběhly čtyři oslavy, dvě besídky a dva výlety.

Do MŠ bylo přihlášeno 22 dětí, ředitelkou byla Eva Burešová, učitelkou Božena Pěničková, školnice Anežka Markovičová a kuchařka Marie Černá.

Pro kulturní akce tehdy nebylo vhodné místo, většina z nich se odehrávala během pouti nebo o hodech.

V Národní frontě (NF) tehdy byly sdruženy různé společenské organizace. Nejvýznamnější z nich byl místní Sbor požární ochrany, měl 15 členů, předsedou byl Jan Skaličan, velitelem Ladislav Mrázek. Sbor se zúčastnil různých soutěží, v Rovensku dokonce kosovští hasiči získali 1. místo. Hasiči se také podíleli na přípravě různých oslav a v zimním období zorganizovali Požárnický ples.

Čs. červený kříž měl v té době 24 členy, předsedou byl Jan Bartoň st. Kromě zdravotnických akcí se členové zúčastnili i jiných akcí pořádaných obcí, např. stavby vodovodu, úklidových akcí aj.

Socialistický svazu mládeže měl 26 členů. Problémem tehdy bylo sehnat místnost, ve které by se mladí lidé scházeli. Na nějaký čas ji našli na Opravilově statku. Kromě brigádnických prací a sběru odpadových surovin se členům také podařilo nacvičit pohádku „Popelka“, se kterou několikrát vystoupili. O pouti uspořádali taneční zábavu.

V Kosově byla také knihovna, knihovnicí byla paní Marie Kunrtová, v knihovně bylo kolen 1000 svazků.

Rudolf Kunrt st. coby kulturní referent zas promítal filmy v hospodě u Sojáků. V kině proběhlo celkem 28 představení za účasti asi 1200 osob.

JZD pro své členy uspořádalo zájezd do Maďarska, prodejna Jednota zase pořádala členské schůze s kulturním programem a zájezdy do divadla. O pouti a hodech byly nejen taneční veselice, ale na návsi bylo vidět i houpačky, kolotoč a střelnice. Proběhly také oslavy MDŽ, 1. a 9. máje, VŘSR a slavnostní kolaudace obecního vodovodu.

Další složkou NF bylo myslivecké sdružení Kosov a Pivonín, předsedou byl Jan Opravil. Na podzim pořádali hon s poslední lečí a nezbytnou taneční zábavou.

Český ovocnářský a zahrádkářský svaz, jehož předsedou byl Bohuslav Steidl st., pro svoji malou početnost nevyvíjel samostatnou činnost, ale spolupracoval s ostatními složkami NF.

JZD kromě pastvin obhospodařovalo také ornou půdu, pěstovaly se všechny druhy obilovin, brambory, krmná řepa, len, kukuřice. Choval se hovězí dobytek a prasata. V tomto roce ještě hospodařilo 6 malých soukromých zemědělců, kteří měli vysoké dodávkové povinnosti, takže žili velice skromně.

Stav obyvatelstva: ve srovnání s poválečným rokem 1945, kdy zde žilo 550 osob, v roce 1971 to bylo pouze 336 obyvatel. Potravinami bylo obyvatelstvo zásobováno družstvem Jednota, prodejna byla v budově dnešního obecního úřadu. „Pohostinství“ bylo v domě na č. 10. S masem a uzeninami sem 2x týdně dojížděla pojízdná prodejna.

Telefonní přípojky tehdy byly pouze v MNV, JZD, ZDŠ a veřejné hovorně na č. 4 u Jana Cikryta. Byla připravována demolice některých domků kolem silnice, poněvadž překážely bezpečnému provozu (domek č. p. 50 a budova hostince Jana Sojáka č. p. 8).

 

/Pokud znáte i jiné, dosud nezaznamenané skutečnosti, napište, ozvěte se/.

Tagged with:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *